Křesťanská ekologie

Křesťanství čerpá z mnoha inspirací. Když se papež pouští do úvah nad stavem současného světa, odpovídá na výzvy místních církevních společenství, na hlas našich tradic, na dialog v ekumeně a se současnou kulturou, na vědecké poznatky a také na osobní zkušenosti zástupců církve, kteří jsou přítomni mezi lidmi všech národů a kultur.

Od „zelených“ hnutí nás odlišují nejméně tři důležité věci.

1. Křesťanská antropologie mluví o hodnotě lidské osoby a vytrvale připomíná, že lidské žití má nevyčíslitelnou hodnotu od početí až po přirozenou smrt, rodina je pak přirozeným místem pro vývoj i celý lidský život.
2. Z postoje „pro-life“ vyrůstá naše úcta k lidskému životu i respekt k veškerému stvoření, naše angažování se ve prospěch ochrany přírody, klimatu i celé biosféry. Toto propojení lidské a přírodní ekologie se projevuje v zapojení se ve prospěch „civilizace lásky a života“ neboli rozvíjení solidarity jako odpovědi na soužití ve světě.
3. Z postoje „pro-life“ vyvěrá náš nesouhlas k nástrojům civilizace smrti – tedy k umělým potratům, eutanazii nebo válce jako metodě řešení politických konfl iktů. Kritiku u křesťanů vyvolávají také anti-natalistické postoje (rozhodnutí nemít děti, protože znamenají zátěž pro planetu – pozn. red.), i když jsou motivovány ekologickými a klimatickými důvody. Společně máme jako křesťané usilovat o sociální spravedlnost, dobré nakládání s přírodními zdroji, ochranu přírody a cenných ekosystémů.

Společně budujeme klimatickou a ekologickou odpovědnost a máme také starost o svět jako o společné dobro – pohostinský dům pro lidi i celé tvorstvo. A snažíme se rozvinout model integrální ekologie, jak píše papež: „Poněvadž všechno spolu vnitřně souvisí a nynější problémy vyžadují pohled, který má na zřeteli všechny aspekty světové krize, navrhuji reflektovat určité prvky integrální ekologie obsahující lidské i sociální dimenze“ (LS 137).

Teze o vzájemném propojení a souvislostech je snadné ověřit. Začněme od tvrzení, že ekologické problémy mají mnoho společného s energetikou, dopravou, zemědělstvím a výživou. Zvlášť to pak vidíme v zabetonovaných městech, která trpí přemírou odpadů a znečištěním prostředí. Přidejme zprávy o znečištění oceánů, moří, řek a tropických lesů nebo skomírající biodiverzitě. Podstatné jsou také vztahy k divokým, hospodářským i domácím zvířatům. Při tom všem nesmíme opomíjet vztah ekologie a kultury, etiky, náboženství a měnící se společenské citlivosti.

V tomto světě je člověk pozván ke spolupráci s Bohem, aby stav naší planety odpovídal Jeho plánům a aby skýtal dobré prostředí pro všechny formy života – rostliny, zvířata a především pro člověka.

o. Stanislaw Jaromi