Františkánský mystik stvoření

Svatý Bonaventura, filozof a teolog, generálni predstaveny řádu a první františkánský kardinál, má svůj liturgický svátek 15. července, kdy letos uplyne 750 let od jeho smrti v roce 1274. Stojí proto za to připomenout si jeho dílo a jeho mystiku stvoření.

Svatý Bonaventura se do historie zapsal především jako mystik. Papez Lev XIII ho nazval „knížetem mystické teologie“. Ve světcově mystickém díle nacházíme odpovědi na otázky, jaké procesy umožňují „zkušenost Boha“. Serafínský doktor nám na základě odkazu zakladatele řádu a vlastní zkušenosti dává oslnivou odpověď formulovanou ve slavném Itinerarium mentis in Deum: „Chceš-li vědět, jak se to děje, ptej se milosti, ne poznání, ne rozumu..., ne světla, ale ohně, který proniká do hlubin a žárem citu a nevýslovnou sladkostí tě zcela ponoří do Boha“.

Mystika Bonaventury je vztahová, orientovaná na Druhého. Je na cestě k Bohu skrze lidské tělo Toho, který se z přemíry lásky stal jedním z nás, aby nás sjednotil s Bohem. Tuto naši cestu doprovází Kristovo lidství jako jediná cesta k Otci. Tento proces má silné antropologické předpoklady: člověk je od přírody „tvor touhy“ (vir desideriorum), který usiluje o konečný cíl, jenž jediný může uspokojit jeho hledání – tím cíle je Bůh. Jeho asketicko-mystická díla nám připomínají, že člověk je toužící bytost, která je povolána směřovat k Tomu, jenž všemu dává jedinečnost, pravdu a krásu.

Teologická angažovanost se musí stát zkušeností s Bohem a zamilováním si světa, což nám umožní objevit v něm jasné znamení Boží lásky. Mistr z Bagnoregia se nás mocně ptá, jak naslouchání nejen Písmu svatému, ale také sjednocenému nářku země a chudých osvěcuje naši inteligenci a naše city, abychom byli schopni "vynášet na světlo skryté věci Boží" a stávali se darem pro "všechny děti církve" a pro svět.

Dílo a učení Serafínského doktora nebylo nikdy zapomenuto a dnes i nám pomáhá v našem náboženském a teologickém hledání odpovědí na výzvy současné doby. Stačí připomenout, že tato františkánská spiritualita světa, vyjádřená v myšlenkách svatého Františka z Assisi a svatého Bonaventury, prostupuje každou kapitolou sociální a ekologicke encykliky Laudato si' z roku 2015.

Vychází také z optimismu papeže Františka a jeho přesvědčení, že máme všechny nástroje k řešení současných krizí, včetně krize životního prostředí, ekonomie a klimatu. Stejně jako františkánští světci se papež nebojí snít a klást si velké cíle. Stojí za to napodobit papežův optimismus v našem konání, které často čelí mnoha obtížím, nepochopení a kritice. Stojí také za to prosit naše svaté patrony o potřebné milosti v každodenním františkánském životě.

o. Stanislaw Jaromi