Ekologie po františkánsku

Encykliku Laudato si’ papeže Františka máme nerozlučně spjatou i s jeho jmenovcem, bratrem Františkem z Assisi. Možná překvapí, že hlavním teologickým zdrojem je zde ale sv. Bonaventura, který má svátek 15. července.

Sv. František z Assisi zapojil do svého chvalozpěvu celé tvorstvo. A velký teolog a Františkův žák sv. Bonaventura nám o tom podává zprávu.

Když jsme se před dvaceti pěti lety chystali na Velké jubileum 2000, převládal v nás křesťanský optimismus. Dovoloval nám snít, že ničivý čas válek, neštěstí a agrese je za námi. A my jsme jako lidstvo díky všem zkušenostem dost moudří na to, abychom vybudovali lepší a spravedlivější svět. Máme přece vědu i vyzkoušené nástroje k urovnávání konfl iktů! Náboženští představitelé z celého světa se sešli v Assisi a byli v tom zajedno.

Tuto atmosféru jsem osobně prožil i já, když jsem koncem roku 1999 připutoval do Říma, abych se na několik dalších měsíců stal papežským zpovědníkem a byl k dispozici pro tisíce poutníků z celého světa. I z dalších zemí přijeli do Věčného města minorité, doučili se jazyky a posílili tým bratří, kteří se o tuto službu papežských zpovědníků ve Vatikánu starají.

Inspirace pro Laudato si’

Všichni vědí, že sv. František z Assisi je duchovním otcem encykliky Laudato si’, kterou papež František pojal jako dopis světu – společnému pohostinskému domu. Františkánské inspirace této ekologické encykliky jsou viditelné od úvodu až po závěr. Víme, že revoluční pojetí papežova učení je ve velké míře zakořeněné právě ve františkánské tradici. Překvapuje ale to, že hlavním teologickým zdrojem Laudato si’ je sv. Bonaventura.

Už ve vstupní části papež František předesílá hlavní téma svého poselství - integrální neboli celostní ekologii. Zmiňuje, že je zapotřebí být otevřený a vykročit z jazykových kategorií exaktních věd nebo biologie. Stvoření je bytostně spojené s tím, co je lidské. A odkazuje na příklad sv. Františka z Assisi, který „pohlédl na slunce, měsíc i ty nejdrobnější živočichy, reagoval zpěvem, zapojil do své chvály veškeré stvoření“ (LS 11).

Chvála všeho, co žije

Zde se papež František poprvé dostává k Bonaventurovi – žákovi sv. Františka. Připomíná jeho slova, že „když nahlížel společný původ všech věcí, cítil se naplněn ještě větší zbožností a nazýval i ta nejmenší stvoření bratrem či sestrou, poněvadž věděl, že pocházejí stejně jako on z jednoho Zdroje“ (LS 11). Také ve druhé kapitole encykliky papež doplňuje zprávu o stvoření o františkánskou tradici. Nejprve připomíná zprávy o stvoření z knihy Genesis, které naznačují, že se lidská existence opírá o tři základní vztahy - s Bohem, s jinými lidmi a se zemí. Tyto vztahy ale poznamenal hřích, a tak byla prvotní harmonie mezi Stvořitelem, lidstvím a celým stvořením poničena. A co víc: člověk usiloval o to, aby obsadil místo Boha. Odmítl se na sebe dívat jako na „pouhé stvoření“ a převrátil tak naruby Boží příkaz, aby „panoval“ nad zemí (Gen 1, 28) nebo „o ni pečoval a staral se“ (Gen 2, 17–19). Ve výsledku se tak prvotní harmonie mezi člověkem a přírodou překlopila v konflikt (Gen 3, 17–19). Svatý Bonaventura, jak připomíná encyklika (čl. 66), řekl, že „skrze všeobecné smíření se všemi tvory“ se sv. František v určitém slova smyslu „vrátil do stavu původní nevinnosti“. Nám v tom bohužel překáží hřích a jeho ničivá moc, kterou vidíme ve válkách nebo různých formách utlačování nejslabších a zneužívání přírody.

Na konci encykliky papež František představuje ekologickou spiritualitu jako nezbytné doplnění křesťanského zapojení pro společné dobro a ochranu stvoření. A odkazuje tu na význam svátostí a svátečního odpočinku. Zde se opět vrací k Bonaventurovi jako inspirativnímu teologovi: „Veškerenstvo se rozvíjí v Bohu, který jej celý naplňuje. Existuje proto tajemství, které je třeba nazírat v listí, stezce, potoku, tváři chudého.“ Ideálem není pouze přecházet od vnějšího k vnitřnímu za objevem Božího působení v duši, nýbrž také setkávat se s Bohem ve všech věcech, jak učil sv. Bonaventura: „Kontemplace je tím vznešenější, čím více v sobě člověk zakouší božskou milost anebo umí více rozpoznat Boha v ostatním stvoření“ (LS 233).

o. Stanislaw Jaromi 

Cely článek: Perspektivy KT 9. 7. 2024